Datování druhu Ardipithecus ramidus

Australopithecus ramidus: většina vzorků basaltu nejbližších vrstvě s touto fosilií dává kolem 23Ma metodou Ar-Ar. Autoři rozhodli, že je to příliš vysoké stáří vzhledem k postavení této lebky v hlavním evolučním schematu. A tak hledali v dalších vzorcích basaltu a vybrali 17 z 26 vzorků, aby obdrželi přijetelných maximálně 4,4Ma. Těch ostatních devět vzorků dávalo opět o moc vyšší hodnoty stáří, bylo rozhodnuto, že jsou to kontaminované vzorky a byly zavrženy. Říká se tomu datovací hra. [1]

Pan Kábrt odkazuje na stránky Answers in Genesis. Tam je v podstatě napsáno to samé. Mluví se zde o rodu Australopithecus ramidus. Australopithecus a Ardipithecus jsou mnohdy považováni za jeden a ten samý rod. Přímo od autora, na kterého se odkazují na stránkách Answers in Genesis (G. WoldeGabriel), jsem našel k datování právě rodu Ardipithecus ramidus jasné vyjádření 1. Částečný překlad je uveden pod odstavcem (podtržená slova jsou vysvětlena níže ve slovníku):

Formace Sagantole zahrnuje více než 200m jezerních, říčních, nánosových a vulkanoklastických usazenin, plus složené bimodální tefry a čedičové lávy pocházející z kopulovité hrástě s názvem "Central Awash Complex" ležící jihozápadně od Afarské trhliny v Etiopii. Formace Sagnatole je velmi známa bohatým výskytem obratlovců, zahrnujícím i primitivní hominidy, jako byl Ardipithecus ramidus.

⁴⁰Ar/³⁹Ar datování 11 vložených vulkanických složek jasně určuje stáří formace Sagantole, které se pohybuje mezi 5,6 a 3,9 milionu let, což je výrazně starší než původní návrhy založené na chybných korelacích. Většina nových datování je určována pomocí laserové fůzní analýzy 23 až 107 jednotlivých zrnek připadajících na vzorek plagioklasu (5 vzorků) a sanidinového fenokrystu (2 vzorky) z proměnlivě přepracované tefry. Jednokrystalové analýzy jsou rozhodující pro datování těchto složek kvůli pronikavé kontaminaci 23-24 milionu let starého sanidinu vyskytujícího se v mnoha tefrách v celé vrstvě. Sanidinové fenokrysty z trachytových valounů dávající stáří 23-24 milionu let, ukazují na to, že nečistoty byly všudypřítomné v říčním prostředí formace Sagantole. Původ 23-24 milionu let starých vulkanických částic je nejsitý, ale pravděpodobně pochází z afarského hraničního valu vzdáleného 20 km západně.

Další datování byla získána pomocí postupného ohřevu čedičového skla lapilli laserem, který poskytuje nerušené spektrum a přiměřený věk planiny. Všechny známe výskyty A. ramidus jsou mezi křemičitým tufem datovaným na 4,378±0,008 milion let (sanidin) a čedičovým tufem datovaným na 4,388±0,053 milionu let (sklo).

Magnetostratigrafická data odhalují osm paleomagnetických zón polarity. Hustota datovananých tefer dovoluje přiměřeně přesně vypočítat stáří pro přepólování. Výsledky jsou obvykle shodné s astronomickou časovou škálou. S celkovým počtem 18 takových časových horizontů, je věkové rozlišení kdekoliv ve formaci Sagantole lepší než ±100 000 let, což dělá tuto oblast nejlépe datovanou posloupností Mio-Pliocénu v Africe.

Z článku je jasné, že nižší stáří není stanoveno jen tak. Pokud se v korytě řeky nacházely před 4,4 miliony let volně ležící krystaly staré 23 milionů let, pak je jasné, že datování těchto krystalů bude vykazovat větší stáří než datování celé vrstvy usazenin. Tady se nejedná o chybu, ale o logickou opravu. Není na tom nic zvláštního, že se v mladší hornině vyskytnou starší zrnka. Je to spíše pravděpodobné...

Pokud se v jedné vrstvě nacházejí dva druhy usazenin, kdy jedna vykazuje stáří 4,4 milionu let a druhá 23 milionu let, je logické, že vrstva celá bude stará právě pouze těch 4,4 milionu let. Zvláště když je taková kontaminace více než pravděpodobná. Tento případ neříká naprosto nic o chybných datovacích metodách nebo o filtraci dat ze strany evolucionistů. Tento příklad ukazuje pouze ignoranci některých kreacinistů. Běžná oprava a korekce je opět považována jako účelová filtrace. Samozřejmě bezdůvodně...