Atmosférické helium

Dle obsahu atmosférického helia lze dle kreacionistů usuzovat na nízké sáří Země. To co na toto téma píší ukazují následující dva příklady:

Helium se neustále tvoří rozkladem uranu a thoria v zemské kůře. Avšak není ani zdaleka dost helia v atmosféře vzhledem k předpokládanému věku Země a rychlosti úniku hélia ze skal. Bylo vypočteno, že absolutní maximální věk Země na základě produkce helia by byl 26 milionů let. Tento výpočet předpokládá ovšem nulové množství helia v atmosféře na počátku, což nelze dokázat. Evoluční vědci se snaží tento problém obejít tvrzením, že helium překonává gravitaci a uniká z atmosféry, ale není pro to žádný důkaz. ^[1]

...V současné době obsahuje atmosféra celkem 3,5x1011 tun helia. Jestliže se přijme předpoklad, že veškeré helium, které je v atmosféře, vzniklo radioaktivním rozpadem, potom stáří Země vyjde na 53 milionů let. Země, podle současných názorů, by měla být stará 4,6 miliardy let, a to by znamenalo, že by v atmosféře mělo být 30 bilionů tun helia. Jsou tu jen dvě možnosti: buďto zde helium bylo a uniklo do vesmíru, nebo zde v množství předpokládaného stáří nikdy nebylo, právě proto, že Země není stará 4,6 miliardy let. ^[2]

Jistě... Tento argument by byl skutečně problém. Nicméně z nejnovějších výzkumů vyplývá, že hélium může z atmosféry unikat a to v poměrně velkém množství ¹.

Vědci, kteří využívají sondu NASA Polar nalezli první přímý důkaz toho, že výbuchy energie na Slunci mohou způsobit to, že kyslík a další plyny v zemské atmosféře unikají z horních vrstev do okolního kosmického prostoru. Vědci poprvé viděli tento efekt 24.-25. září 1998, kdy bouře na Slunci zasáhla Zemi. Použitím částicového detektoru na sondě Polar zjistili, že "polární vítr" ze zemské atmosféry do okolního prostoru se zvýšil. Účinkem sluneční činnosti byl vypuzen plyn ze zemské ionosféry do okolního prostoru.

Vědci věděli od začátku roku 1980, že vrchní ovzduší Země složené z iontů kyslíku, helia a vodíku se uvolňuje do okolního prostoru v blízkosti zemských pólů. Ale nebylo to prokázáno až do doby, kdy proletěla nad touto oblastí kosmická sonda Polar, která lokalizovala ionizovaný plyn v září 1998.

Vědci jsou ujištěni v tom, že tok iontů ze zemské atmosféry v oblasti pólu je zapříčiněn sluneční činností. "Máme nyní první přímý důkaz toho, že poruchy ve slunečním větru produkuji změny toku iontů ze zemské ionosféry," řekl Dr. Thomas E. Moore, ASA Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD. "Sluneční vítr ovlivní vrchní atmosféru Země a vypuzuje ji do kosmického prostoru." Mooresovo pozorování bylo prezentováno 8. prosince v San Francisku, během setkání American Geophysical Union.

22. září 1998 Slunce vyvrhlo horký materiál (ionizovaný plyn - plazmu) směrem k Zemi. Tento magnetický mrak plazmy zvýšil hustotu a tlak slunečního větru a vytvořil jev podobný rázové vlně. Když tato rázová vlna dospěla k Zemi 24. září 1998 narazila do magnetosféry Země. Tato srážka s magnetosférou způsobila narušení ionosféry Země a došlo k velkému úniku iontů do kosmického prostoru. Únik kyslíku a dalšího plynu z ionosféry se rovná několika set tunám, což je množství jaké je obsaženo v Louisiana Superdome.

Ionosféra je tvořena několika neviditelnými vrstvami iontů a elektronů, které jsou ve výšce 80 - 100 km nad povrchem Země. Je vytvářena ultrafialovým zářením Slunce, které ionizuje atomy a molekuly ve vrchni vrstvě ovzduší. Ionosféra umožňuje dálkové spojení pomocí radiových vln, které se od ní zpět odrážejí zase k Zemi.

Tím je snad řečeno vše a já k tomu ani nemusím nic dodávat. Ale přece...

V jedné encyklopedii [60] je uvedeno: "Chce-li se nějaké těleso uvolnit ze zemské přitažlivosti, pak by se muselo pohybovat rychlostí větší než 40 000 km/hod. Atomy plynů v horních vrstvách atmosféry mají naproti tomu rychlost jen zhruba 3 000 km/hod. Tak zůstává Země a její vzdušný obal prakticky neporušený." Jinými slovy: aby mohlo těleso překonat zemskou přitažlivost, je třeba udělit mu rychlost alespoň 11,2 km/s (druhá kosmická rychlost). Molekula helia je také fyzikální těleso a podřizuje se proto týmž zákonům nebeské mechaniky, jako tisícitunová raketa. Potřebuje tedy rovněž rychlost 11,2 km/s. Při 0°C je však nejčastější rychlost 1,3 km/s. ^[2]

K tomuto argumentu podotknu jen to, že zmiňovaná encyklopedie je z roku 1972. Tedy z doby, kdy byl výzkum vesmíru doslova v plenkách. Nicméně argument je částečně pravdivý. Skutečně každý objekt, který by měl uniknout ze zemské přitažlivosti musí dosáhnout zmiňovanou rychlost. Některé atomy helia však mohou této rychlosti dosáhnout jednoduše jen díky teplotě a jejich malé hmotnosti ². To by však opravdu nestačilo pro vysvětlení malého množství helia v atmosféře. Další možností je, že atomy helia ionizují a tyto ionty pak sledují siločáry magnetického pole Země díky čemuž dosáhnou únikové rychlosti ².

Ukázali jsme si tři možnosti úniku helia. Množství takto unikajícího helia je v souladu s velkým stářím Země. V článku ⁴ se píše:

The global escape flux averaged over a solar cycle was computed, and we find that a cutoff latitude of about 60° or lower is sufficient to balance the outgassing from the Earth′s crust.

Výpočty tedy ukázaly, že únik helia je v souladu s pozorováním.