Nabídka Hledat

Komety

Podle evolučního počítání se předpokládá věk komet stejný jako u celého solárního systému, tedy okolo 5mlrd. let. Ale při každém orbitu kolem Slunce ztrácí kometa tolik materiálu, že by nepřežila víc jak 100 000 let (to je maximum). Mnoho komet je typického věku 10 000 let. ^[1]

The existence of comets is good evidence that the solar system is only a few thousand years old, just as the recent-creation model suggests.
[Existence komet je dobrým důkazem, že stáří Sluneční soustavy je jen několik tisíc let, tak jak současný kreační model předpokládá.] ^[2]

Co lze k tomuto argumentu dodat. Ano… Je to lež. Samozřejmě ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé. A lze to jednoduše dokázat. Komety mohou existovat mnohem déle než 100000 let. Zkusme se podívat na rozbor jedné z nejznámějších komet – Halleyova kometa. Tato kometa byla prozkoumána několika sondami (Vega1, Vega2, Giotto, atd.). Bylo zjištěno, že její jádro je velké asi 16x8x8 km. Při každém oběhu okolo slunce kometa ztratí přibližně 5 promile své hmotnosti (což je dnes zhruba 3x10¹¹ kg).

Obr. 1 Zatím detekované planetky a asteroidy

Perioda oběhu je zhruba 76 let. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že tato kometa tu bude mnohem déle než 100000 (pokud ovšem před tím nezmění svůj orbit).

Dalším názorným příkladem může být jiná známá kometa Hale-Bopp. Tato kometa má jádro velké zhruba 50 km a obíhá s periodou 3800 let. Pokud bychom brali vážně argument „100000 let maximum“ lehce spočítáme, kdy by tato kometa přestala existovat. Vyjde nám, že počet oběhů by byl zhruba 26. To by znamenalo, že při každém oběhu kometa ztratí vrstvu tlustou 2 km!!! Porovnejte tento údaj s Halleyovou kometou a zjistíte jak velice je údaj o sto tisících letech podceněn.

Naprosto nejasný je mi však původ tohoto tvrzení: „Mnoho komet má typický věk 10 000 let“. Možná se vám zdá, že toto tvrzení je vysazené z kontextu. Ale věřte mi… Není. Tato věta se opravdu nachází takto osamocena bez jakéhokoliv vysvětlení.

A konečně existence koment není naprosto žádným důkazem pro věk Sluneční soustavy několik tisíc let. To je samozřejmě nesmysl. Jak jsme si ukázali, tak komety mohou existovat (a jistě existují) mnohem více než několik tisíc let. Podle existence koment se nedá naprosto odvozovat žádné stáří.

Julia A. Fernández provedl v roce 1980 řadu počítačových simulací a zjistil, že skutečně zdrojem krátkoperiodických komet mohou být tělesa z pásu za dráhou Neptunu, který navrhovali Edgewort a Kuiper. Ve Fernándezově práci pokračovali v roce 1988 Martin J. Duncan, Thomas Quinn a Scott D. Treamine. Dospěli k závěru, že krátkoperiodické komety musí pocházet za dráhou Neptunu.²

Zdrojem krátkoperiodických komet může být i Kuiperův pás, ležící za drahou Neptuna. Pluto je sice považován za planetu, ale kdyby byl objeven dnes, pravděpodobně by byl zařazen k objektům Kuiperova pásu. Na obrázku vlevo můžete vidět planetky objevené k 26.1.2004. Všimněte si Kuiperova pásu, který vytváří paprskovitou strukturu. Je to způsobeno tím, že většina prohlídek je zaměřena na úzkou část oblohy. Proto většina objektů nalezených v jedné prohlídce leží zhruba v přímce. Na obrázku můžeme vidět čtyři typy objektů. Nejhustší disk tvoří planetky mezi Marsem a Jupiterem. Na oběžné dráze Jupitera se nachází dva shluky, které se nazývají Trojané. Mezi Neptunem a Jupiterem jsou to zase Kentauři a konečně transneptunická tělesa - tělesa Kuiperova pásu.

The Kuiper belt is a hypothetical massive flattened disc of billions of icy planetesimals supposedly left over from the formation of the solar system.
[Kuiperův pás je hypotetický masivní zploštělý disk skládající se z miliard ledových planetesimál, které zde zůstaly z období tvorby Sluneční soustavy.] ^[3]

Je nutné podotknout, že Kuiperův pás není žádný hypotetický objekt. Zatímco o Oortově oblaku lze mluvit stále jako o hypotetickém, tak u Kuiperova pásu to rozhodně neplatí. Kuiperův pás byl sledován přímo. K 26.1.2004 bylo objeveno asi 760 těles z tohoto pásu. Možná vás zarazí, že je to jen 760 objektů, ale musíte si uvědomit, že tyto objekty jsou většinou jen několik desítek kilometrů velké a objev tak malého tělesa na tak obrovskou vzdálenost je velmi těžký úkol.

But a Kuiper Belt would need around a billion icy cores in order to replenish the solar system’s supply of comets.
Kupierův pás by ale potřeboval okolo miliardy ledových jader, aby mohl zásobovat Sluneční soustavu kometami. (Newton. The shor-period comets ′problem′)

O Kuiperově pásu se předpokládá, že obsahuje asi 70000 objektů s průměrem větším než 100 km. To je velké množství jader. Také je nutné si uvědomit, že Kuiperův pás mohl v minulosti obsahovat mnohem mnohem více objektů. Nikdo přece netvrdí, že Kuiperův pás je bezedný.

The diameter of the nucleus of a typical comet is around 10 kilometers. However, the recently discovered KBOs are estimated to have diameters ranging from about 100 to 500 kilometers.
Průměr jádra typických komet je asi 10 kilometrů. Nicméně průměr dodnes objevenýh objektů Kuiperova pásu se pohybuje od 100 do 500 kilometrů. (Newton. The shor-period comets ′problem′)

Na tom ale není nic zvláštního. Dnešní technikou nejsme schopni zachytit menší tělesa na tak obrovské vzdálenosti.