Nabídka
Silné stránky
Ve které oblasti vědy si myslíte, že evoluční teorie má největší oporu?
  • Paleontologie (501)
  • Genetika (201)
  • Biologie (274)
  • Fyzika (129)
  • Embryologie (332)
Hledat
Hledaný řetězec:
Přihlášení
Uživatelské jméno: Heslo:
STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

Evoluce nosorožců

Nosorožci dnes patří mezi největší suchozemské savce. Patří do řádu lichokopytníků (Perissodactyla) a podřádu Ceratomorpha. Dnes bohužel téměř všichni zástupci tohoto řádu patří mezi ohrožené a mnohdy kriticky ohrožené druhy. Vývoj začíná podobně jako u jiného podřádu lichokopytníků - koní - v eocénu. V pozdním eocénu můžeme nalézt několik živočichů, velmi podobných rodu Hyracotherium, kteří vykazují primitivní charakteristiky podřádu Ceratomorpha.

Jedním z prvních zástupců tohoto podřádu byl Hyrachyus (Obr. 1). Je těžké tento rod zařadit mezi nosorožce, protože stejně dobře může patřid mezi tapíry. V prvních fázích vývoje se totiž tyto dvě vývojové linie dosti podobaly. Některé druhy rodu Hyrachyus se tedy objevují v jedné větvi a některé druhy ve větši tapírů.  Celkem byla popsána celá řada druhů tohoto rodu. Většinou se však jedná jen o malé odchylky, a proto je množství těchto druhových jmen jen synonymem pro druh jiný. Patří sem například H. affinis, H. asiaticus, H. filholi, H. intemedius, H. minimus, a další.

Hyrachyus byl asi dlouhý asi 120 cm a vážil asi 20 kg. Byl to býložravec, který žil v Severní Americe, Evropě a Asii. Byl tedy poměrně značně rozšířen. První druhy se objevily ve spodním eocénu asi před 50-45 miliony let. Rod Hyrachyus přežil pravděpodobně až do středního eocénu.

Další zástupci primitivních nosorožcovitých mohou být rody Chasmotherium nebo Uintaceras. Dále se tento podřád rozděluje do několika čeledí. První z nich je vyhynulá čeleď Amynodontidae. Dále je to vyhynulá čeleď obřích bezrohých nosorožců Hyracodontidae a nakonec je to čeleď recentní Rhinocerotidae.

Čeleď Aminodontidae

Tato čeleď se objevila ve středním eocénu. V počátku svého vývoje sem patřily pravděpodobně rody jako byl Rostriamynodon, Huananodon, Gigantamynodon, a další.

Prvním zřetelným zástupcem této čeledi je rod Amynodon. Podle všeho se Amynodon živil listím. Byl rozšířen stejně jako jeho předchůdce Hyrachyus. Tedy Severní Amerika, Evropa a Asie. Byl nalezen ve vrstvách starých asi 46-37 milionů let. Ze Severní Ameriky je pak znám rod Amynodontopsis. Tento žil asi ve stejné době jako Amynodon. Dalším zástupcem této čeledi byl Sharamynodon ze svrchního eocénu až spodního oligocénu tedy asi před 37-28 miliony let. Byl objeven v Asii. Ze svrchního eocénu Asie je pak znám rod Sianodon. Vývoj této větve čeledi Amynodontidae končil ve spodním oligocénu asi před 33 miliony let.

Druhá větev čeledi Amynodontidae se objevila ve svrchním eocénu. Jedná se o rod Megalamynodon nebo Metamynodon ze Severní Ameriky. Rod Metamynodon se objevil asi před 45-40 miliny let a přežil až do spodního oligocénu asi před 30 miliony let. Se svou délkou 4 metry už patřil mezi velká zvířata. Posledním zástupcem této větve byl Cadurcotherium ze svrchního oligocénu až spodního miocénu. Tato čeleď tedy vymřela asi před 11-5 miliony let. Tento rod žil v Evropě a Asii.

Čeleď Hyracodontidae

Další čeledí podřádu Ceratomorpha čeleď Hyracodontidae. Jedná se stejně jako v předchozím případě o bezrohé nosorožce. Do této čeledi je také někdy řazena podčeleď Indricotheriinae obsahující největší zástupce tohoto řádu. Prvním zástupcem této podčeledi je rod Forstercooperia ze Severní Ameriky a Asie. Objevil se ve středním eocénu a přežil až do spodního oligocénu. Tedy asi před 48-23 miliony let. Ze svrchního eocénu Asie je pak znám další zástupce této skupiny - Juxia.

Další zástupce je ze středního eocénu až spodního oligocénu rod Urtinotherium známý také jako Indricotherium. Tento rod patřil k největším savcům všech dob. V ramenou dosahoval výšky až 5,2 metru. Byl objeven v Pakistánu už v roce 1910. Indricotherium je synonymum také pro rod Paraceratherium zesvrchního oligocénu až spodního miocénu. Tato podčeleď vymřela také asi před 11-5 miliony let.

Další podčeledí čeledi Hyracodontidae je podčeleď Allaceropinae. První zástupci této skupiny se objevili ve spodním eocénu Evropy a Asie a přežili až do spodního oligocénu. Patří sem například rod Prohyracodon nebo Ilianodon. V Evropě pak tato skupina vrcholila rodem Eggysodon, který přežil do spodního oligocénu.

Poslední podčeledí je podčeleď Hyracodontinae. Jedná se o malá rychlá zvířata. Jejich způsob života by se dal přirovnat k životu koní. Nejznámějším zástupcem této skupiny byl Hyracodon ze středního eocénu. Tento rod však obsahoval celou řadu druhů (H. modestus, H. affinis, H. primus, a další), které přežily až do spodního miocénu. Tedy asi před 10 miliony let. Dalším zástupcem této podčeledi je rod Ardynia ze středního eocénu až spodního oligocénu. Ze stejného období pochází také rod Triplopus, rod Epitriplopus a rod Triplopides. Všechny tři rody jsou známy ze Severní Ameriky.

Čeleď Rhinocerotidae

 

Nejbohatší skupinu však zastupuje čeleď Rhinocerotidae. Jedni z prvních zástupců náleží do středního až pozdního eocénu. Patří sem například rod Teletaceras nebo rod Meschotherium.

Dalším primitivním zástupcem této čeledi je rod Trigonias. Žil asi před 37 až 33 miliony let v Severní Americe. Zhruba ze stejného období avšak z Asie je znám rod Ronzotherium. Vývoj pokračoval dále rodem Pleuroceros. Ten se objevil asi před 28 miliony let a přežil až do spodního pliocénu (asi 4 miliony let). Před asi 19-16 miliony let se objevil rod Protaceratherium.

Tato čeleď se dělí na dvě podčeledi - Rhinocerotinae a vyhynulé Elasmotheriinae. Nejprve se zaměřím na podčeleď druhou Elasmotheriinae. První zástupci se objevili už v eocénu. Jedná se například o rod Subhyracodon, který byl nahrazen asi před 28 miliony let rodem Diceratherium. Tento rod se vyznačoval tím, že na lebce měl dva malé rohy, které však byly vedle sebe. Přežil až do pozdního miocénu před Asi 11-5 miliony let.

Dalším zástupcem je rod Menoceras. Stejně jako Diceratherium i tento rod byl opatřed dvěma malými rohy vedle sebe. Žil v Severní americe před asi 16-19 miliony let. Ve svrchním miocénu se objevil rod Bugtirhinus. Žil asi před 19-15 miliony let. Dalším druhem, který se objevil asi před 15-12 miliny let byl rod Hispanotherium. Jeho následovníkem byl rod Procoelodonta. Zhruba ve stejném období se objevuje i další rod Huaqingtherium. Další rod Iranotherium přežívá až do spodního pliocénu tedy cca 4 miliony let. Jeho následovníkem je pak druh Sinotherium schansiense (je možné, že se jedná o mladého jedince druhu S. lagreli) a pak druh Sinotherium lagreli.

Na tento druh pak navazuje rod Elasmotherium. Ten přežil od spodního pleistocénu (cca 2 miliony let) až do relativně nedávné doby. Vyhynul asi před 10 tisíci lety. Elasmotherium se vyznačovalo gigantickým jedním rohem uprostřed lebky. Tento roh mohl dorůstat až dvou metrů.

Od druhé podčeledi Rhinocerotinae se oddělila vyhynulá skupina Aceratheriini. Ta byla v počátcích vývoje reprezentována rodem Mesaceratherium. Ten žil v pozdním oligocénu asi před 25 miliony let.Přežil až do miocénu (cca 16 mil. let). Další rod Proaceratherium žil asi před 19-16 miliony let stejně jako jeho předchůdci v Evropě.

Dalším zástupcem této skupiny byl rod Floridaceras, který byl nalezen na floridě ve Spojených státech. Žil ve spodním miocénu asi před 23-16 miliony let. Ze Severní Ameriky je také znám další rod bohatý na druhy. Žil od spodního miocénu až do spodního pliocénu (asi před 23-4 mil. lety). Jedná se o rod Aphelops. Před 19 miliony let se objevil rod Peraceras. Přežil až do období před 9 miliony let. Od rodu Aceratherium bylo popsáno několik desítek druhů. První z nich se objevily už před 30 miliony let. Aceratherium přežil až do pozdního pliocénu - to je asi před 2 miliony let. Byl rozšířen jako jeho dávní předkové - byl nalezen v USA, Evropě a Asii. Další rod Hoploaceratherium se objevil asi před 19-16 miliony let. Byl nalezen v Německu, Francii a Turecku.

Zhruba ze stejné doby je znám i rod Dromoceratherium nebo rod Plesiaceratherium. Před 16-12 miliony let se objevil Alicornops. Je znám z Evropy a Asie. Před deseti miliony let vývoj pokračoval rodem Subchilotherium. Rod Chilotherium se už vyznačoval mohutnými spodními kly. Žil od spodního miocénu až po svrchní pliocén. Byl zastoupen celou řadou druhů.Ze středního miocénu je znám rod Chilotheridium a z pozdního miocénu pak rod Acerorhinus a Sinorhinus. Tím tato linie končí. Je vidět, že některé druhy přežily do poměrně nedávné doby - asi 2 miliony let.

Další vyhynulou větví této podčeledi je skupina Teleocerotini. První zástupce se objevil už v pozdním oligocénu Evropy. Jedná se o druh Diaceratherium. Žil asi před 30-5 miliony let. Dalším druhem této skupiny byl rod Prosantorhinus. Nejznámější rod je však Teleoceras. První druh tohoto rodu se objevil asi před 16 miliony let. Jednalo se o druh T. meridianum. Dále se vývoj ubíral přes druh T. medicornutum a T. major. Ti přežili až do doby před 9 miliony let, kdy se T. major vyvinul přímo v druh T. hicksi. Do této větve patří ještě další rody jako například Brachypotherium, Aprotodon nebo Brachypodella.

Podčeleď Rhinocerotini

První recentní větví nosorožcovitých je větev zakončená nosorožcem jávským. První rod této větve žil v miocénu asi  před 23-5 miliony let. Jedná se o rod Gaindatherium z Evropy a Asie. Hned po něm se objevil recentní rod Rhinoceros. Objevil se v miocénu. První dodnes žijící druh R. sondaicus se objevil asi před 2 miliony let. Druhý dnes žijící druh R. unicornis je mladší. Objevil se asi před 700 tisíci lety.

Za názvem R. unicornis se skrývá nosorožec indický. Je to nejrozšířenější asijský druh nosorožce i tak je však kriticky ohrožen. Je typický svou tlustou kůží, která vypadá jak pláty brnění. Má stejně jako předchozí druh pouze jeden roh. Vypadá jako větší verze nosorožce jávského. Je to také největší druh nosorožce vůbec. V ramenou dosahuje výšky až dva metry a váží až 2,7 tuny.

R. sondaicus je nosorožec jávský. Dnes nejohrožejnější druh nosorožců vůbec. Uvádí se, že v přírodě žije asi 60 kusů tohoto vzácného zvířete. Byl dokonce považován za vyhubeného. V 60. letech žilo na Jávě dokonce jen 25 kusů. Několik dalších bylo ve Vietnamu. Bohužel současná ochrana je velmi obtížná už proto, že se ani jeden jedinec nechová v zajetí. 

Na obrázku 16 jsou vidět unikátní fotografie nosorožce jávského. Zachytit toto plaché zvíře ve volné přírodě není vůbec snadné. O tom svědčí i množství fotografií tohoto nosorožce a také jejich kvalita. Ne vždy je totiž náhodný pozorovatel vybaven dokonalým fotografickým vybavením. To samé platí i pro další zvířata, která stojí na pokraji vyhubení.

Podčeleď Dicerorhinini

Do této skupiny patří nosorožec sumaterský - Dicerorhinus sumatrensis. První druhy tohoto rodu se objevily už v miocénu asi před 25 miliony let. Rod obsahuje celou řadu druhů z pliocénu a pleistocénu. Bohužel všichni vymřely až právě na D. sumatrensis. Bohužel i tento druh je díky lidské hlouposti a krutosti kriticky ohrožen. Dnes je to asi nejrychleji ubývající druh. Jako jediný je osrstěný a má dva rohy narozdíl od jeho asijských příbuzných. Tento druh rozeznáváme do tří poddruhů. D. s. sumatrensis je sumaterský poddruh označovaný jako západní, dále pak D. s. harrisoni je z bornea a je označován jako východní a poslední poddruh je D. s. lasiotis.

Posledně jemnovaný poddruh je však dnes klasifikován jako vyhynulý. Jisté to však stále není. Nosorožec sumaterský východní se nachází pravděpodobně již jen v počtu asi 50 kusů. Tedy na pokraji vyhubení. Východný poddruh je velmi vzácný. Vůbec pořízení těchto zvířat ve volné přírodě je nadlidský výkon.Na obrázcích 17 a 18 jsou fotografie nosorožce sumaterského v zajetí.

Druh D. sumatrensis se objevil teprve nedávno - asi před 10 tisíci lety. Tato skupina však obsahovala rody další, které se však již dneška nedožily. Patřil sem například rod Stephanorhinus ze spodního pliocénu až svrchního pleistocénu.

Posledním rodem této skupiny byl Coelodonta, který vymřel nedávno během posledních několika tisíc let. Druh Coelodonta antiquitatis je pravděpodobně nejznámějším vyhynulým nosorožcem, který je však znám pod názvem "srstnatý nosorožec". Tohoto nosorožce známe dokonce z jeskynních kreseb. Obýval Evropu, Sibiř a Čínu.

Podčeleď Dicerotini

Tuto skupinu dnes reprezentují dva rody. Jedná se o nosorožce černého (Diceros bicornis) a nosorožce bílého (Ceratotherium simum). Jejich předkem je pravděpodobně rod Paradiceros z Keni a Maroka. Žil ve středním miocénu asi před 15-12 miliony let. Od něj se odštěpil rod Diceros. Zhruva před 13 miliony let se objevil rod D. australis. Po něm v pozdním miocénu rod D. primaevus. Z něj se pravděpodobně vyvinul další druh D. douariensis. Žil stále ještě v pozdním miocénu. V pleistocénu tento rod pak reprezentoval druh D. mauritanicus. Konečně druh D. bicornis je znám ze středního miocénu až do dnešních dob. Rohy tohoto obra mohou dosahovat extrémních rozměrů.

Dalším rodem této skupiny je rod Ceratotherium. Ze středního až svrchního pliocénu to je druh C. praecox. Nosorožec bílý tedy C. simum objevil ve středním pliocénu a přežívá dodnes. Tento druh se dělí na dva poddruhy. První z nich je C. simum simum - nosorožec bílý jižní. Druhý je C. simum cottoni - nosorožec bílý severní. Tento druhý druh je však již pravděpodobně ve volné přírodě vyhuben.

Zajímavý je příběh jak nosorožec bílý přišel ke svému jménu. Nosorožec bílý totiž není nijak extrémně "bílý". Stalo se to však díky nedorozumění. První kolonisté, kteří tohoto nosorožce viděli, tak ho pojmenovali jako nosorožec široký - anglicky "wide". Anglické slovo wide se vyslovuje jako [vajt]. No a když se tento název dostal do Anglie, tak se toto slovo změnilo na slovo "white", což znamená bílý. Jde o to, že obě slova se vyslovují podobně. Proto nosorožec bílý není ve skutečnosti bílý, ale široký. Proto se mu také říká nosorožec tuponosý kvůli širokému hornímu rtu.

Bezohlednost a hloupost

Nosorožci jsou typičtí rohy, které žádné jiné zvíře nemá. Bohužel právě tyto rohy a mimo jiné i různé pověry se pravděpodobně stanou osudným pro tento podřád lichokopytníků. Bezohlednost lidí je neuvěřitelná. V minulosti, ale i dnes, je tento podřád na pokraji vyhubení. Pokud nepřestane nelegální lov přijde naše planeta o jedno z nejmajestátnějších zvířat. Je neuvěřitelné, jak lidská krutost dokázala jedno z běžných zvířat téměř vyhubit za pouhá dvě století. Na počátku 19. století bylo nosorožců více než dva miliony. Dnes jich není ani 18 tisíc. Čtyři z pěti dnes žijících druhů jsou na pokraji vyhynutí. Nejkritičtěji jsou ohroženi nosorožci asijští. Například nosorožec jávský se počítá na desítky kusů. Před nedávnem jich bylo napočítáno 60 kusů. Nosorožec sumaterský je na tom o něco lépe. V přírodě žije posledních 300 kusů. Nosorožec indický i přes svůj počet 2400 kusů je také kriticky ohrožený.

U afrických druhů je to poněkud lepší. Nosorožec černý se vyskytuje v počtu asi 3000 kusů. Jediný druh nosorožce nosorožec bílý není kriticky ohrožen, ale pouze ohrožen. V přírodě je asi 10000 těchto zvířat. Problém však nastává v poddruzích. Nosorožec bílý severní je totiž možná už dnes zcela vyhuben. Před nedávnem bylo napočítáno tohoto poddruhu pouze 10 kusů! Většina biologů se dnes domnívá, že minimální počet jedinců k přežití druhu je 15-20 kusů.

Zajímavý příběh se však týká nosorožce bílého jižního poddruhu. Farmáři a lovci přivedli tento poddruh na pokraj vyhubení. Posledních 50-100 kusů se stalo předmětem intenzivního zájmu ochranářů. Díky tomu jejich populace vzrostla na neuvěřitelný počet 11000 kusů. Většina z nich žije v Jižní Africe a asi 760 kusů v zoologických zahradách.

Bohužel severní poddruh takové štěstí nemá. Ještě v šedesátkých letech minulého století bylo známo asi 2000 kusů. V roce 1984 to už bylo posledních 13 kusů v národním parku Garamba v Zaire (dnešní Kongo). Usilovnou prací ochranářů se podařilo tuto populaci více než zdvojnásobit. V roce 1994 tak existovalo 32 kusů těchto ohrožených zvířat. Po té se však situace velmi zhoršila. V lednu roku 2005 bylo napočítáno posledních 10 kusů volně žijících nosorožců bílých severních. Přes neschopnost vlád tamních států je tento vzácný poddruh pravděpodobně již vyhuben. Posledních deset kusů je v zoologických zahradách. Sedm z nich je ve Dvoře Králové a tři v San Diegu v Kalifornii v USA. Jejich osud je však již pravděpodobně spečetěn.

Nedokážu prostě pochopit, jak někdo dokáže pro zábavu zastřelit tak nádherné zvíře, jako je nosorožec. A co víc... Ještě se k tomu hrdě hlásit. Vlastně ano... Je to hrdinský čin. Obrněné zvíře s nebezpečným rohem a proti němu prakticky bezbranný člověk. Co na tom, že je vybaven nejmodrnější technikou, rychlým dopravním prostředkem, dalekohledem a dalekopalnou zbraní. Je to prostě vyrovnaný souboj... Tomu se říká safari.

 
[Přidat komentář] [Všechna vlákna] [Zobrazit všechny] [Skrýt komentáře] [Zobrazit vybrané] [Za sebou] Komentáře ke článku
  • 27.07.2010 01:43 (Vložil: Jano)
  • 27.07.2010 01:42 (Vložil: Jano)
  • 14.04.2010 15:38 (Vložil: Kacha)
    • 16.04.2010 12:40 (Vložil: Petr Doležel)
      • 16.04.2010 14:07 (Vložil: Kacha)
  • 01.07.2009 13:08 (Vložil: Fotón)
  • 27.12.2007 08:56 (Vložil: Sumbera Miro)