Nabídka
Silné stránky
Ve které oblasti vědy si myslíte, že evoluční teorie má největší oporu?
  • Paleontologie (501)
  • Genetika (201)
  • Biologie (274)
  • Fyzika (129)
  • Embryologie (332)
Hledat
Hledaný řetězec:
Přihlášení
Uživatelské jméno: Heslo:
STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

Bizarní a záhadná skupina uintatherií

Jedná se o skupinu bizarně vypadajících obřích tvorů. Byli to jedni z prvních velkých býložravých savců a patří do řádu Dinocerata. Nejnámějším zástupcem této skupiny je bezesporu Uintatherium známé například z kreseb Zdeňka Buriana.

Obr. 1 Uintatherium a primitivní lichokopytníci


Bohužel historie těchto obřích savců není nikterak jasná. Řád není zastoupen mnoha druhy a obsahuje jen dvě čeledi (resp. podčeledi) - Gobitheriidae a Uintatheriidae. První čeleď obsahuje jen jeden rod Gobiatherium. Jeho příbuzenské postavení a historie je nejasná. Druhá čeleď Uintatheriidae je na tom trochu lépe. První zástupci této čeledi se objevují ve svrchním paleocénu. Jejich původ je nejasný, ale je zřejmé, že sdílí řadu společných znaků s jinou skupinou velkých býložravých savců nazývanou Pantodonta. Jedná se o skupinu, která na Zemi objevila ve spodním eocénu.

Obr. 2 Titanoides

Vzhledem k tomu, že řád Pantodonta poukazuje na velmi blízkou příbuznost k řádu Dinocerata, začnu popis vývoje Uintatherií právě zde. Jedním ze zástupců tohoto řádu byl Titanoides. Žil ve spodním až svrchním paleocénu. Měl dlouhou lebku, velké klům podobné horní špičáky, velké drápy a dlouhé přední končetiny. Žádné dnešní zvíře nemá porovnatelnou stavbu končetin s tímto druhem.

Řád Pantodonta přežil až do oligocénu Asie bez toho, aby za sebou nechal nějaké potomky. Vyhynul však ještě později než řád Dinocerata . Příbuzenské postavení k řádu Dinocerata je nejisté. Můžeme jen říci, že jsou si blízce příbuzní. Pravděpodobně se však nejedná o předchůdce a potomky.

Prvním skutečným zástupcem řádu Dinocerata byl až Prodinoceras ze svrchního paleocénu až spodního eocénu (60-55 mil. let) Asie. V tu dobu žil jeho blízký příbuzný Probathyopsis v Severní Americe. Lebka je charakteristická zvětšenými horními špičáky, které můžeme vidět i u přechozího řádu PANTODONTA. Kromě toho se začíná objevovat i prohlubeň ve spodní čelisti, kam ze stran zapadají tyto zvětšené horní špičáky. Špičáky i prohlubně jsou větší u samců než u samic. Rohy ještě nejsou vyvinuty ani v náznaku.

Obr. 3 Prodinoceras


 

Obr. 4 Typický tvar stoliček uintatherií - na obrázku rod Eobasileus

Jejich lícní zuby začínají mít charakteristický tvar, tak typický pro pozdější uintatheria. Jedná se o dvě ostré hrany na zubu. Je to adaptace na rostlinou stravu.

Obr. 5 Lebka rodu Bathyopsis

Ze spodního až středního eocénu známe například rod Bathyopsis. Stavba lebky ukazuje na vývoj k pozdějším druhům. Horní špičáky jsou již poměrně velké a poprvé se také objevují náznaky rohů, které jsou tak charakteristické pro pozdější uintatheria. Má však ještě řadu primitivních znaků jako jsou velké spodní špičáky nebo spodní řezáky. Jsou popsány dva druhy tohoto rodu. B. fissidens, který žil před 55-50 miliony let a B.

Obr. 6 Uintatherium parvum s malými rohy (syn. Elachoceras parvum)
middleswarti asi před 50-45 miliony let.

Ze středního až svrchní eocénu (před 50-45 miliony let) je zástupcem tohoto řádu právě slavné Uintatherium. Jedná se skutečně o obra. Pravděpodobně dosahoval hmotnosti až 4,5 tuny a byl to největší eocenní savec. Jeho horní špičáky jsou mohutné stejně jako probhlubeň ve spodní čelisti, která je chrání před zlomením. Uintatherium ztratil řezáky a kromě toho se u něj objevují kostěné rohy na lebce.

Obr. 7 Lebka a kostra rodu Uintatherium


Vývoj těchto zvláštních býložravců vrcholí vedle rodu Uintatherium i rodem Eobasileus. Ten žil asi před 45-40 miliony let. Nelišil se výrazně od rodu Uintatherium i přesto však vykazoval jisté odlišnosti, které ho řadí do jiného rodu.

Obr. 8 Eobasileus rekonstrukce

Závěr

Bohužel vzhledem k tomu, že v různých obdobích fosilní záznam chybí, není jasné jestli se jedná o přímou posloupnost. Pravděpodobně jsou jednotliví zástupci jen velmi blízcí přímé větvi vedoucí k posledním zástupcům tohoto řádu. I tak však tady můžeme pozorovat jakýsi vývoj od primitivních znaků až po výrazné a typické zanky jako jsou velké špičáky nebo kostěné rohy na lebce. Vše je také doprovázeno zvětšováním těla.

O příbuzenském postavení řádu Pantodonta k řádu Dinocerata se vedou spory.