Brouk prskavec
O tomto brouku kreacionisté tvrdí, že jeho evoluci není možné vysvětlit. Jeho obraný systém je prý tak komplikovaný, že nemohl vzninout po částech, ale musel být svořen najednou. Nejprve si však o tomto brouku něco řekněme.
Obr. 1 Brouk prskavec - foto |
Brouk prskavec je příbuzným střevlíků. I když je sám dravcem, tak potřebuje obraný mechanismus, kterým by se bránil před většími predátory. Tento brouk má ve svém zadečku skutečné dělo. Vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí je pomocí svalů přesune do reakční komory, kde se nachází speciální enzymy (kataláza a peroxidáza). Jakmile je směs vtalčena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalizovat oxidaci hydrochinonu v p-chinony. Tato reakce generuje volný kyslík a vytvoří tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a směs je vystříknuta na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsích s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšitelný.
Některé argumenty kreacionistů pramení ze špatného pochopení mechanismu tohoto obranného systému. Tyto argumenty již někteří kreacionisté nepoužívají.
...causing them to violently react and explode—but not so soon as to blow up the beetle, of course!
[...způsobí, že násilně reagují a explodují - ale ne dřív, než je brouk vystříkne, samozřejmě!] [1]
Pravdou je, že tato směs chemikálií "exploduje" právě uvnitř brouka. Tou explozí je však myšlena prudká reakce a vypařování směsi, čímž vznikne přetlak schopný vystřelit směs na protivníka.
Tento systém se zdá být kreacionistům tak komplikovaný, že nemohl vzniknout evolucí. Evoluční teorie však tento mechanismus vysvětlit dokáže. Uvedu zde několik malých kroků, které vedou k tomuto složitému systému.
- Chinony jsou produkovány epidermálními buňkami, což je u členovců běžné.
- Některé chinony nejsou využity, ale leží na pokožce, což dělá členovce nechutným pro predátory. Chinony jsou využívány k obraně u různých moderních členovců od brouků až ke stonožkám.
- Část chinonů se může dostat do pokožky přímo.
- Důlky v pokožce jsou hlubší a jsou obehnány svaly, které dovolují u některých z těctho důlků vypudit chinony ven. Mnoho mravenců má podobné ucpávky poblíž zadečku.
- Dvojice těchto prohlubní (teď už zásobníků) se stává tak hlubokými, že ostatní již přestávají být důležité. Ty se pak postupně změní zase zpět v obyčejnou pokožku.
- U různého hmyzu vznikají vedle chinonů další obrané chemikálie. To umožňuje bránit se i proti těm, kteří si vytvořili resistenci proti chinonům. Jedna z nových chemikáliní je hydrochinon.
- Buňky vylučující hydrochinon jsou uspořádány do více vrstev, což umožňuje zvýšení produkce hydrochinonu. Kanály mezi buňkami umožňují soustředit všechen hydrochinon do zásobníků.
- Kánálky se stávají trubicemi, které jsou využívány výhradně pro dopravu hydrochinonu do zásobníků. Vylučovací buňky z povrchu zásobníků mizí a tím se zásobník stává odděleným orgánem. Toto stádium (vylučovací buňky spojené trubičkami se zásobníkem) existuje u spousty dnešních brouků. Stejná konfigurace ucpávky a zásobníku je běžná u ostatních brouků z podřádu, ke kterému patří i brouk prskavec.
- Svaly ucpávky, které uzavírají zásobník, jsou přizpůsobeny k tomu, aby hydrochinon neunikal samovolně ven pokud není zapotřebí.
- Peroxid vodíku, který je běžným vedlejším produktem buněčného metabolismu, je smícháván s hydrochinonem.
- Buňky vyměšující malé množství katalázy a peroxidázy se objeví kolem ústí zásobníku zvenčí. Katalázy existují téměř ve všech buňkách a peroxidáza je také běžná u rostlin, živočichů i baktérií. To znamená, že tyto chemikálie nemusely být vyvořeny od základů, ale pouze koncentrovány v této oblasti.
- Je produkováno více katalázy a peroxidázy, takže se směs více zahřívá a je rychleji vystříknuta díky kyslíku, který se uvolňuje při reakci. Brouk Metrius Contractus ukazuje příklad prskavce, který produkuje při výstřiku pěnu a netryská střely. Bublavá pěna vytváří jemnou mlhu.
- Stěny výpustě se stávají pevnější, což zabezpečuje větší odolnost proti teplotě vystřikující tekutiny.
- Stále je produkováno více katalázy a peroxidázy. Stěny výpustě jsou stále pevnější a začínají se tvarovat do podoby reakční komory. Postupně vzniká mechanismus známý u dnešních prskavců.
- Špička broučího zadečku se stává podlouhlou a flexibilní, což umožňuje zamířit střelu do různých směrů.
Obr. 2 Brouk prskavec - kresba |
Všimněte si, že všechny tyto změny jsou malé a každá z nich se dá rozdělit ještě na více menších částí. Každá nová část znamená pro brouka jistou výhodu, takže je selekčně upřednostňována. Několik těchto stádií je navíc známo z dnešní živé přírody. Nicméně výše popsaný vývoj je čistě hypotetický a nikdo nedokáže s určitostí říct, že se tak skutečně stalo. To je jasné. Tak například svaly v ústí zásobníku (krok 9) se mohly vyvíjet paralelně s jakýmkoliv krokem 6-10. Každopádně výše popsané ukazuje, že vývoj po částech a malých krůčcích možný je a není tak záhadným jak se nám kreacionisté snaží ukázat.
Kromě toho je ještě řada dalších skutečností, které mohou vysvětlit různá jiná stádia. Tak například nějaká část komplexního celku mohla být dříve využívána naprosto jinak. Například chinony, které sloužily pro ztmavnutí pokožky mohly být později určeny k obraně. Stejně tak svaly, které chrání zásobník před otevřením mohly dříve již existovat, ale sloužit k jinému účelu.